Náš tým

JAKUB HOMOLA – HLAVNÍ VEDOUCÍ

Studuji pedagogiku, a to přesněji hudební výchovu a češtinu na Ostravské univerzitě. Již dlouho jezdím na tábory jako vedoucí a zdravotník, ještě déle pak jako dítě, nejsem tedy žádný amatér! Vlastně toho moc neumím, ale jelikož mám zdravotnický kurz, potřebují mě. Na táboře tedy plním funkci všestranného zdravotníka a slavnostně tímto prohlašuji, že budu foukat raněná kolínka od rána do večera!

 
DANIEL HRABOVSKÝ – ZÁSTUPCE

Po dokončení studia na SOŠ Waldorfské v Ostravě studuji pedagogiku a v budoucnu bych se rád znovu zabýval tou Waldorfskou. Na tábory jezdím již od doby, co jsem se naučil chodit. V roli vedoucího jsem se zde objevovat hned, jak jsem mohl. Nejčastěji a nejraději se vyskytuji poblíž klavíru, s mikrofonem v ruce, či na divadelních prknech (popřípadě všechno dohromady). Zbylé volné chvíle věnuji pomoci s přípravou tábora a programu. Velký kontrast s mou obvyklou až nezdravou upovídaností tvoří pár zamlklých desítek minut po tom, co se probudím (nemám totiž vůbec rád ranní vstávání…), ale kromě tohoto faktu se každý rok na tábory velice těším a užívám si je! 🙂

 
JAKUB ŘEHÁČEK

Jako hlavní vedoucí si myslím, že práce s dětmi a mládeží je výbornou možností, jak přispět k výchově a rozvoji budoucí generace a aktivně se zapojit do budování občanské společnosti. V současné době pracuji jako analytik a výzkumník v oblasti zvládání rizik v průmyslu. Mezi mé vlastnosti patří vysoká míra ekvilibria a samozřejmě pokora.

   
TOMÁŠ HOFRICHTER

Po studiu v Hlučíně, Holešově a Praze, jsem se usadil v Brně, protože jsem zjistil, že je tam dobře. V advokátní kanceláři hájím práva všech slušných lidí a občas i těch druhých. Raději než na soudě, jsem ale v lese, ideálně se stanem. Léto bez tábora si už dokážu jen stěží představit, a proto každým rokem už od jara vymýšlíme program a špekulujeme čím to letos okořeníme. V AZ-kvízu bych o sobě řekl: “Mezi mé zájmy patří křížovky, divadlo, florbal (nekompromisní bek ambiciozního týmu Florec Brno) a moderování společenských akcí 🙂 “. Na tento tábor jezdím od svých 11 let a nehodlám s tím přestat.

 
ELIŠKA BRUMOVSKÁ – HLAVNÍ KUCHAŘKA

Jakožto studentka prvního ročníku analytické chemie na Karlově univerzitě moc ráda vařím a něco z toho je dokonce i k jídlu. Vařívám se svou kolegyní Terkou ( přezdívanou Nemluvná, ale všichni víme, že tato přezdívka je pomluvou až paradoxem, neboť je v kuchyni velká zábava 🙂 ) a společně bráníme táborníkům hlady okusovati stany. Pravdou je, že ne vždy se nám to daří, ale my stále a vytrvale odoláváme a snažíme se vymýšleti nové druhy jídel. Třeba naše jarní polévka/vývar je vyhlášenou specialitou.

 
TEREZIE ŘEHÁČKOVÁ – DRUHÁ KUCHAŘKA

V letošním roce mě čeká (doufám!) zdárné ukončení střední školy, kde jsem studovala umělecké truhlářství a restaurátorství, ale dále bych se chtěla věnovat speciální pedagogice. Na táboře jsem známá jako Terezie Nemluvná, jelikož tvořím nenápadnou součást týmu, ač je má pozice důležitá – jsem pravá ruka kuchařky, se kterou společně v polní kuchyni vytváříme pokrmy pro hladová dítka. Věřte, nebo ne, ale někdy je pozice kuchaře na táboře mnohem dobrodružnější, než cesta kolem světa!

 
KRISTINA ŘEHÁČKOVÁ

Jelikož jsem po všech stranách sociální, zastávám pozici vedoucího sociálního pracovníka na úseku podpory zaměstnanosti v Charitě sv. Alexandra v Ostravě. Jakožto manželka hlaváka mám místo na táboře vždy jisté. Na starosti tu mám hospodaření, takže slibuju, že Vám to všem nejen v létě pěkně spočítám.

   
ZDISLAVA SZYMIKOVÁ

Po maturitě na Wichterlovu gymnáziu v Porubě jsem se rozhodla věnovat se plně svému koníčku – zpěvu. Ten studuji na konzervatoři v Ostravě. Na tábor jezdím od roku 2007 a nevynechala jsem snad žádný. V roli vedoucího budu už po páté. Vedení mladších mám v podstatě v krvi, čtyři bratři, jenž neodmítají účast na táboře, jsou dobrou vizitkou. Někteří mě budou znát z loňských táborů jako profesorku McGonagalovou, manželku Robina Hooda Marian, sladkou Winnifred, či aktivní babičku strážmistra. Můžu vám zahrát na varhany, příčnou i zobcovou flétnu nebo zazpívat.

MICHAL SZYMIK

Studuji stejně jako má sestra Wichterlovo gymnázium v Ostravě. Po škole trávím hodiny cvičením buď rukou nebo nohou, jedno u klavíru a druhé na trávníku. Pokud si do července nezlomím vaz, už mě nic neodradí od toho, abych po sedmi letech účastnictví na táboře nastoupil s odřenýma ušima po čtvrté do společenstva vedoucích. Jako bobříka (nejeden na táboře) si beru na starost znalost Ludolfova čísla, tedy 3,1415926535897932384… Baví mě totiž ještě matematika.

 
MARTINA PRAŽÁKOVÁ

Jmenuji se Martina Pražáková a studuji Janáčkovu Konzervatoř v Ostravě. Na tábory jezdím už od nepaměti a letos poprvé zavítám do řad vedoucích. Sice nejsem nejrychlejší plavec a nejspíš bych nevyjmenovala ani polovinu lesních rostlin, ale za to, troufám si říci, celkem obstojně zahraji například Mozartovy variace – Rondo in D pro piano a orchestr, k 382, což by se mi na táboře mohlo určitě velice hodit.

ANETA STŘÍBNÁ

Jsem studentkou Mendelova gymnázia v Opavě a ještě raději než ve škole trávím čas v dobrovolnickém centru nebo v kojeneckém ústavu, kde se věnuji péči o mentálně nebo fyzicky postižené kojence. Když mám čas pro sebe ráda si zajdu na dobrou kávu nebo zaběhat. Mám ráda zábavu, pohyb a Jarka Nohavicu 🙂

KATEŘINA PRAŽÁKOVÁ

Co bych tak o sobě řekla? Hmmm… Mám ráda slunce. Dobré pití v ruce, tiché pobrukování a mírné pohupování. Miluju, když to je v přírodě, mezi stromy, za zvuku zurčícího potůčku a veselého smíchu zúčastněných. Ráda si život užívám a ráda si hraju, se vším, s každým – jak v mých animovaných filmech, tak ve svém volném čase.. i když se někdy nechám unést i zbytečnými černopáchnoucími starostmi z termínu odevzdání školních prácí či dokončení zakázek. Nicméně letní tábory si jdu naplno užít s minimálním řešením všeho nepodstatného, možná i toho podstatného. A o to větší mám radost, když si v tom užívání nelibuju sama.